Kdopak za to může?!
Bylo to už dávno. Sice ne zas až tak dávno, ale o těch dobách se už píše jako o minulém století. Bylo mi tehdá asi 10 let, když si brácha udělal rybářský lístek a koupil prut. Nevím jaký, byl dvoudílný a měl korkovou rukojeť. Pak chodíval okolo rybníků, co jsme měli u zahrádky (dnes soukromý revír), vykecával s rybáři, pozoroval ryby a domlouval se s kamarádama, kam pojedou chytat. Tehdá jsem prvně viděl štiku číhat za větví a jak se vyhřívají amuři na slunku.
To byl můj první kontakt s rybařinou. Nadchlo mě to, až natolik, že jsem se taky přihlásil do rybářského kroužku. Kdy, jak a proč jsem jej přestal navštěvovat, je mi záhadou dodneška. Zřejmě se jednalo o nějaký politologicko-ideologický střet zájmů rodičů, či kýho šlaka. Ještě si vzpomínám na zájezd na výlov rybníka, kde jsem si koupil tolstolibika, kterýho jsem vlekl domů autobusem, pěkně zabalenýho v igelitce. A tím celá anabáze s rybářským kroužkem utichla. Spokojil jsem se s tím, že jsme měli doma akvárko. Teda, brácha ho měl, já mu překrmoval rybky a za...ral vodu.
Další epizoda rybařiny se týkala pubertálního věku, kdy jsem začal jezdit s kámošema do lesa. Ono konzervy se za chvilku přejí, chleba je málo vyuzenej a huba mlsná. Vzpoměl jsem si na bráchův prut, co se krčil zaprášený v polici. Takže jsem si ho jednou "vypůjčil" na vandr. Večerní rybolov na Práčovské přehradě nebyl korunován úspěchem, na dvě žížaly se nechytlo nic a potmě se další hledají špatně. Obvzláště na betonovým mostku. Že jsme ani jeden neměli rybářský lístek, povolenku a o rybách neměli ani šajn, netřeba dodávat.
Ubíhající roky vedli naše cesty více či méně spíš mimo vodu, než k ní. Až jednou, když jsme zase pomáhali jednomu rozjet zadarmo bussines, potkal jsem týpka, kterýho kluk měl rybářský lístek, ale neměl 18. Jelikož nikdo neměl čas, začal jsem s ním chodit na ryby. Sice jsem byl starší 18 let, ale jak je účinný dozor neznalý problematiky?!?!? Inu, smysluplné nařízení jsou nejlepší. Ale i to utichlo, v okamžiku, kdy se mělo po vykonané práci začít sklízet ovoce. Najednou jsme byli nežádoucí a s kamarádstvím i s rybama byl šmitec.
Přetočím-li zase pár let dopředu, do současného stavu rybářského jsem se dostal, tak, jak je to se vším, náhodou. Po rozchodu s bývalou přítelkyní mi zavolala kamarádka, že se taky nedávno rozešla s amantem a jestli se nechci stavit na kus řeči. Tak jsem přijel a zjistil jsem, že v bytě 1+1 má v koutě narvaný 200l akvárko. Původně jsem měl za to, že je tam jen odložené, ale pak jsem si všimnul, že je napuštěné (byl to OPRAVDU velmi tmavý kout). Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že kromě vody jsou tam skutečně i rybky, na dně pár korálků a jinak už nic... Takže jsem se začal věnovat akvaristice (nejdřív samozřejmě tý kamarádce... :-)) a akvárium se začlo udržovat. Nějaký štěrk na dno, filtrace a kus dřeva jako přirozený úkryt, pak přestěhovat na světlo, kytky atd. Po roce známosti jsme se přestěhovali do jiného města a co čert nechtěl, hned vedle chovného rybníka, takže za vlahých letních nocích bylo z obýváku slyšet zurčení filtrované vody v akva a z venku otevřeným oknem šplouchání kaprů v rybníku. Když mi potom jeden známý daroval své rybářské náčiní, bylo to jasný. Tím byla už definitivně nastartována moje záliba v rybách víceméně všech velikostí. No dobrá, vorvaně teda ne, ale dvoumetrovej sumec by potěšil...
Když jsme se museli z bytu vystěhovat, našli jsme si domek s menší zahrádkou, no, menší, malinkatou. U řeky, ale jak na potvoru, pstruhovka. Akvárka museli pryč, to už byli tři, ale bohužel, bydlet v domě v průběhu rekonstrukce je náročný i pro člověka, natož pro maličkou rybku, takže museli akva z domu, darovány za odvoz. A tak, když nemůžu mít ryby doma, tak jsem poté, co jsme dostali v práci mimořádné odměny (vskutku mimořádné, protože to se nestalo už 10 let), šel jsem si udělat rybářský lístek. A tak, po cca 24 letech od prvního kontaktu s Petrovým cechem, jsem se konečně, pln nadšení a nadějí na budoucí lovecké úspěchy, stal rybářem.
Takže pozorný čtenář už ví, kolik mi je let, to, kde bydlím a kde pracuji se možná dozvíte v některém z dalších příspěvků. Pro doplnění bych jen dodal, že kamarádka už se taky přesunula do kategorie "bejvalka" a o dalším vývoji situace bude možná pojednáno někdy příště.